Oh my De Beers

Problematické diamanty

V našich špercích diamanty moc často nenajdete. Čas od času vyrobíme nějaký ten zásnubní prstýnek a nebo prostě nějaký ten speciální dárek. V těchto případech používáme diamanty, které jsme buď získali ze starých šperků a nebo si je zákazníci pořídili někde jinde. 

Hlavním důvodem, proč se diamantům vyhýbáme je jejich často  kontroverzní původ a jejich nesmyslně nadhodnocená cena, ale to je téma o kterém můžeme diskutovat do nekonečna. Pro začátek bych ráda začala s malým výletem do historie.

Nejmladší diamanty se formovali před  nějakými 900 miliony let a jsou vlastně vytvořené uhlíkem stlačeným obrovskou silou. Diamant je jeden z nejtvrdších minerálů, které známe jeho jméno pochází z latinského adamas, což znamená nezničitelný. 

O diamantech jsou první dochované zmínky ze 4. století  před naším letopočtem, a to v Indii, tedy zemi o které se dlouho myslelo, že je jediným nalezištěm diamantů na světě. Díky čilému obchodu na Hedvábné stezce se diamanty dostali do Evropy, Egypta a dalších míst v tehdy známém světě. 

Ve starověkém Egyptě byli diamanty považovány za symbol života a faraoni si je často nechávali umístit do středu kříže Ankh.

Ve starověkém Řecku a Římě diamanty přinášeli sílu a štěstí a pravděpodobně poprvé se zmiňuje diamant jako kámen lásky, a to pro jeho schopnost odrážet světlo, které podle Řeků a Římanů reprezentuje plamen lásky. Ten plamen nebyl tenkrát rozhodně tak zářivý jako dneska, to co na diamantech obdivujeme je vidět hlavně díky brusu, ten briliantový byl ‘vynalezen’ až ve 20. letech 20. století. 

Ve starověku a středověku pak bohatí válečníci nosili diamanty do bitev pro ochranu. 

Diamanty byli vzácné na měli tedy vysokou cenu. V 18. Století bylo nalezeno velké množství diamntů okolo Orange River, na území dnešní Jihoafrické republiky. V místě kde se nalezl neobvykle velký diamant který měl 21,25 karátů potom vznikl první industriální důl na diamanty- Kimberley Mine.

Díky náhlému zvýšení množství diamntů v oběhu jejich cena klesala a zákazníci o ně ztráceli zájem.

V roce 1880 založil Angličan Cecil Rhodes dnes už světově známou společnost De Beers Consolidation Mines která skupovala naleziště a snažil se tak kontrolovat trh s diamanty. Do roku 1919 pak jejich cena klesla o polovinu. Jenomže to už si správní rada De Beers, teď už v podstatě naprostý vládce trhu, nechtěla nechat líbit a najala si agenturu N W Ayer z New Yorku, aby jim pomohla. Tady vzniklo pověstné ‘a diamond is forever’, heslo kterým se mladé  dámy začali ohánět, když si vyžadovali od svých chlapců vyznání a dohromady s mediální masírkou Holywoodu pak postupem času začali všichni týhle lži o vzácnosti a jedinečnosti diamantů věřit. 

De Beers se potom vyvinulo v monstrum, které je často přirovnáváno k drogovým kartelům. Neúprosně ovládající trh a trestající neposlušnost mezi svými nohsledy. Až do kolapsu Sovětského svazu potom měli schopnost regulovat ceny diamantů, jak se jim to hodilo. Na Sibiři se ale nachází obrovská naleziště diamantů a v 90. letech začali noví majitelé dolů zaplavovat trh velkým množstvím kamenů a spolupracovat s dalšími obchodníky. Postupně tedy moc tohohle De Beers kolosu slábla a pak dostala několik dalších ran v podobě milionových pokut, v USD, za monopolní praktiky, falešnou reklamu a další parádní provinění, ze kterých je soudci ve Spojených státech shledali vinnými.  

Každopádně se ale žádný happy end nekonal. Diamond Trading Company, což je odnož De Beers, funguje vesele dál a aby se očistila tak spoluzaložila, ale v podstatě z velké části taky určuje směr iniciativy Responsible Jewellery Council, která je často citována, jako ukazatel dobrých praktik ve šperkařském průmyslu. Takže se vlk nažral, ale koza zůstala celá.

Diamanty jsou krásné kameny a pokud někde najdete nějaký v antikvariátu a nebo si pořídíte třeba ty kanadské s certifikací, tak je to samozřejmě parádní doplněk! Pokud ale nechcete podporovat uměle nafouknutou bublinu, tak si zvolte nějakou jinou alternativu.